Historie ZO Benešov

V roce 2023 oslavuje benešovská základní organizace velmi významné jubileum, a sice 120 let od založení organizovaného včelaření na Benešovsku. Od té doby tu funguje spolkový život nepřetržitě až dodnes. Při této příležitosti pořádáme v Muzeu Podblanicka v Benešově výstavu historických předmětů souvisejících s historií včelaření na Benešovsku. (Podrobnosti v aktualitách.)

Historie včelařské organizace pro Benešov a okolí.

Často slýcháme o tom, že členská základna včelařů stárne a mladé lidi včelaření příliš nezajímá. Nikoho ale asi nenapadne, že jedním z důvodů vysokého průměrného věku včelařů je jeden prostý fakt, a sice, že včelaři prostě dlouho žijí. Věděli jste, že podle statistiky je ze dvaceti stoletých mužů sedmnáct včelařů?

Stejně dlouhý život jako mají naši včelaři má si samotné včelaření v naší kotlině. První doložené zmínky o chovu včel u nás pocházení z 10. století. V nejstarších dobách se med sbíral od divokých včel žijících v dutinách stromů - brtích. První včelaři vyřezávali brtě z kmenů, aby je mohli přenášet blíže ke svým obydlím. Včely usazovali i do vydlabaných kmenů - klátů, chovali je taktéž ve slaměných košnicích. Tyto způsoby včelaření byly postupně během 19. století nahrazovány modernějšími způsoby včelaření, což umožnil zejména vynález rozběrného díla v úlech, rámků, sestrojení medometu a bližší poznání života včel. Rozběrné dílo vylepšené do podoby moderních nástavkových úlů používají včelaři dodnes.

Včela je tvor společenský a tak i včelaři začali projevovat touhu sdružovat se. Nejprve se scházeli včelaři ze sousedství neformálně a sdělovali si navzájem své zkušenosti s chovem včel. Ale časem se snažili své setkávání nějak zorganizovat. V době, kdy se začaly formovat první včelařské spolky na našem území, vládla zde ještě Rakousko-Uherská monarchie. Historicky prvním organizovaným českým včelařským spolkem byl spolek včelařů na Chrudimsku ustavený v roce 1864. Krátce na to následovaly i další nově vznikající spolky. Včelařský spolek pro Benešov a okolí vznikl v neděli 3. května roku 1903 a od tohoto roku funguje prakticky nepřetržitě až do dnešní doby.

Každý včelařský spolek má kromě jiných funkcionářů svého jednatele a předsedu. Prvním jednatelem benešovského spolku byl při jeho založení zvolen pan Josef Znamenáček (1866 - 1931), řídící učitel v Chlistově. Zakládajícím předsedou byl pan Jan Párys starší (1827 - 1907), mlynář v Plíhalově mlýně na Racku. U zrodu benešovského spolku stál také František Vohnout (1854 - 1951), řídící učitel z Kozmic a jedna z nejuznávanějších včelařských osobností v Čechách. Po panu Párysovi vykonával funkci předsedy benešovského spolku. František Vohnout je autorem více než osmisetstránkové Včelařovy čítanky, na svou dobu ojedinělé publikace (vydáno 1909), která pojednávala o anatomii včely, včelaření, novinkách ve včelařských vynálezech, významných osobnostech i rostlinách navštěvovaných včelami.

Do nově vzniklého benešovského spolku vstoupilo 30 včelařů a jejich počet rychle narůstal. Ránou pro mnohé včelaře byla ale velká povodeň v roce 1906, která postihla včelíny v blízkosti Bystřického potoka a včelíny umístěné pod protrženou hrází Konopišťského rybníka. Po této povodni ztratil spolek benešovských včelařů téměř polovinu členů, mnozí včelaři, kteří přišli o své včelíny, již svou činnost neobnovili.

Po počátečním bouřlivém rozvoji přišla první světová válka, která dění v benešovské včelařské organizaci pozastavila. Krátce po válce zaznamenali místní včelaři velké problémy se zdravotním stavem svých včelstev, v roce 1922 zdecimovala jejich stavy nosematóza, která u některých včelařů zapříčinila úhyny 50 - 100% včelstev[1]. Nicméně naši včelaři se nevzdali a pustili se do obnovy svých včelstev.

Když se po válce začal v zubožené zemi včelařský život postupně obnovovat, objevilo se v dějinách benešovského spolku několik velmi výrazných jmen. Nejprve Jan Párys mladší na pozici předsedy spolku a především Václav Patka, který tuto funkci vykonával dlouhých 16 let, až do roku 1946, kdy zemřel. Václav Patka (1885-1946) byl řídícím učitelem na Chlistově a učitel včelařství. Byl velmi činný, snažil se o popularizaci včelařství, pořádal řadu kurzů pro začátečníky a podílel se na uspořádání několika výstav. Z celé řady úspěšných výstav stojí za zmínku expozice benešovských včelařů na výstavě v Praze na výstavišti v roce 1927 či Výstava podblanického kraje pořádaná roku 1936 v Benešově. Tu navštívil i tehdejší prezident republiky Dr. Edvard Beneš s manželkou Hanou. Václav Patka jí jako dar předal plně zavíčkovanou plástev medu se slovy: "Aby neopomněla každodenně lžičkou pravého medu oslazovat panu prezidentovi jeho těžký a zodpovědný úkol."

Vedle Václava Patky se zasloužil o rozvoj benešovské organizace včelařů i Jan Horálek (1885-1970), nejprve na pozici jednatele spolku, pak působil dlouho jako pokladník. Především díky němu měl benešovský spolek dlouhá léta funkční spolkovou místnost v Tyršově ulici v Benešově, kde se mohli scházet, ukládat své archivní materiály i knihovnu. Na pozici jednatele velmi dlouho svědomitě působil i Vladimír Kejhar (1898-1946).

Přišla doba okupace a druhá světová válka. Nastala těžká doba nejen včelařům, ale i celému národu. Byla omezována činnost spolku, protože každá schůze včetně programu musela být schvalována policejním úřadem, muselo se hlásit, kdo zastává jakou funkci, byla stanovena povinnost odevzdávat část medného výnosu. Tehdejší hospodářství bylo ve špatné situaci a našim obyvatelům se nedostávalo cukru, takže logicky chyběl také cukr pro krmení včel na zimu. I v důsledku toho byly stavy včelstev skutečně zdecimovány. V letech 1939 až 1942 byly zaznamenány velké úhyny včelstev přes zimu, a to v rozmezí 30 - 50 % všech včelstev na Benešovsku. Příčinou byl nejen nedostatek cukerných zásob, ale i velmi nepříznivé povětrnostní podmínky v kombinaci s mizivou mednou snůškou v hlavní sezóně. Průměrný medný výnos v těchto letech se pohyboval jen okolo 1,5 kg na včelstvo[2]. Rokem 1942 zápisy ve včelařských kronikách končí, obnoveny jsou až po válce.

Zatímco činnost včelařského spolku musela být během války utlumena, německé represivní složky se činily. V důsledku zřízení vojenského cvičiště, které zasáhlo i do oblasti Benešovska, bylo v roce 1943 nuceně vystěhováno 16 členů benešovského včelařského spolku. Za odbojovou činnost byl v roce 1944 popraven p. Travěnec. P. Kupša a Tikovský byli téhož roku odvezeni do Terezína.

Přes všechny problémy benešovští včelaři dobu německé okupace přečkali a po skončení druhé světové války začali činnost místního spolku opět rozvíjet. Avšak situaci včelařům komplikovala nová nákaza - roztočík včelí, parazit žijící ve vzdušnicích dospělých včel, kde saje jejich hemolymfu. Situaci pak vyřešil vynález nového léčiva BEF. Pak včelařský život nerušeně plynul, benešovští včelaři se významně zapojovali do společenského života, zúčastnili se řady povedených výstav. Za všechny jmenujme okresní zemědělskou a ovocnářskou výstavu v Benešově v roce 1956, kde byl tehdy součástí včelařské expozice i prosklený pozorovací úl se živými včelami přítele Jana Vacka, který se setkal s velkým zájmem návštěvníků výstavy. Úspěch slavila i včelařská expozice na velké zemědělské výstavě v Černém lese u Benešova v roce 1967. Často byly v tu dobu pořádány i odborné kurzy a přednášky pro zkušené včelaře i začátečníky.

Včelaři se starali nejen o zvyšování výnosů medu, ale uvědomovali si i důležitost péče o krajinu. Každoročně byly dle možností nakupovány sazenice akátů, pámelníku, dalších včelařsky významných stromů a keřů, semena svazenky či bílého jetele. V roce 1963, u příležitosti šedesátého výročí založení benešovského spolku dostal každý jeho člen sazenice ovocných stromků, aby je zasadil. Takto vzrostlé stromky pak všem včelařům připomínají dlouhou historii organizovaného včelaření na Benešovsku, ale i důležitost péče o včelí pastvu a okolní přírodu.

S touto dobou padesátých a šedesátých let jsou neodmyslitelně spjati František Tikovský (1891 - 1973) ve funkci předsedy spolku a Josef Hruška ml. (1903 - 1973) ve funkci jednatele. Velkou zásluhou Josefa Hrušky bylo také zřízení včelařské oplozovací stanice v Dlouhých Polích, na které pořádal celou řadu kursů chovu včelích matek, neboť si uvědomoval, že chovem kvalitních matek může včelař udržet a rozvíjet ty nejlepší vlastnosti svých včelstev. Některé z těchto kursů i sám vedl. Chovatelská stanice byla v provozu mezi lety 1958 - 1993. Hlavně díky jeho pečlivým a systematickým zápisům máme dnes bohaté informace o dějinách naší základní organizace.

Po výjimečné osobnosti Josefa Hrušky, který působil ve funkci jednatele organizace dlouhých 18 let a ještě další dva roky ve funkci předsedy, se do vedení organizace dostávají nové tváře. Zmínit musíme zejména Ing. Františka Žížalu (1933 - 2007), který působil ve funkci předsedy úctyhodných 30 let. Ovšem existuje ještě jedna osobnost, která svou prací pro základní organizaci Benešov vyniká nad ostatní, a sice osobnost pana Jana Šímy (nar. 1944), který pracoval pro benešovské včelaře na pozici jednatele neuvěřitelných 37 let (mezi lety 1974 a 2011). Dodnes zde působí jako nákazový referent. V roce 1980 se stal učitelem včelařství a od té doby vykonal několik set přednášek a to i za hranicemi okresu Benešov. Většina včelařů si vybaví i osobnost jeho bratra Ing. Antonína Šímy (1940 - 2007), výborného včelaře, taktéž učitele včelařství, podnikatele v oboru včelařství a vynikajícího chovatele včelích matek.

Benešovští včelaři si vždy uvědomovali důležitost neustálého vzdělávání. Koncem šedesátých let byla založena tradice setkávání benešovských včelařů s dětmi, které organizoval pan Jan Nývlt. Pro mládež byla určena také řada včelařských kroužků vedených při školách v Benešově. Již od roku 1949 byla včelstva na odborné rolnické škole v Benešově. Na I. devítileté škole Karlov vedl včelařský kroužek učitel Svoboda, František Tikovský vedl včelařský kroužek při II. devítileté škole v Jiráskově ulici. Přítel Jaroslav Kupša vedl kroužek na dvanáctiletém gymnáziu. Na střední zemědělské technické škole vedl z počátku včelařský kroužek přítel František Žížala, později se na něm dlouhé podíleli také pan Václav Dráb a Jan Šíma. Včelařské kroužky měly v Benešově dlouhou tradici, proto jsme rádi, že se v letošním opět otevírá včelařský kroužek pro malé zájemce o včelaření. Děti budou se včelami pracovat pod vedením Jana Jansy, odborným garantem je zkušený praktik Jan Šíma.

Vedle včelařských kroužků pro mládež pořádala benešovská organizace často a pravidelně přednášky a vzdělávací kursy pro své členy i začínající včelaře z řad dospělých. Několikrát se konala i včelařská akademie, kdy se v průběhu několika týdnů konala série přednášek, o které byl vždy velký zájem. Od roku 1991 se pravidelně pořádaly mezi včelaři velmi oblíbené besedy pod vedením učitelů včelařství Jana Šímy a Antonína Zrna. Na těchto besedách byly volnou formou probírány aktuální problémy ve včelařství a pravidelně se jich účastnili nejen včelaři z Benešova, ale i členové jiných záklaních organizací, ať už se jednalo o organizaci v Bystřici, Petroupimi či Čerčanech. Besedy probíhaly až do roku 2012, celkem jich proběhlo 130.

Benešovský spolek se staral o vzdělávání nejen včelařského dorostu a svých včelařů, ale myslel i na jejich rodinné příslušníky. Především mezi manželkami včelařů byly velmi oblíbené kursy pečení medového pečiva. Účastnilo se jich ale i dost hospodyněk z řad laické veřejnosti (účast na jednotlivých kursech se pohybovala mezi 20 a 25 účastnicemi). Jednalo se zpravidla o dvoudenní kursy, kdy v prvním dnu účastnice pekly medové perníčky a jiné cukrovinky a druhý den pak své výrobky zdobily a jistě také ochutnávaly. Kursy probíhaly pod vedením učitelek medového pečiva paní Peškové z Toušeně u Liběchova, paní Jaroslavy Kodoňové z Dolních Břežan, ale zejména paní Eleonory Janíčkové z Prahy (hlavně v padesátých a šedesátých letech). Úspěšné bylo i pečení medových dobrot pod vedením paní Aleny Haasové z Benešova a paní Brožové(v roce 1992).

Je třeba zmínit rok 1982, protože znamenal pro včelaře velký zlom. Starosti jim začal dělat zdravotní stav jejich včelstev. Na území Čech totiž pronikla nová nemoc - varroáza, se kterou se včely i včelaři potýkají dodnes. Varroáza se na území naší základní organizace, stejně jako na území celé republiky rychle rozšířila a je až do dnešní doby bez nadsázky jedním z nejpalčivějších problémů českého včelaření. Varroáza je parazitární onemocnění včela způsobované roztočem Varroa destructor. Samička i vývojová stádia se živí hemolymfou včel a včelího plodu. Tím ochuzují včely o četné živiny, způsobují včelám ztráty hemolymfy mnohými poraněními a navíc roztoči mohou přenášet původce dalších včelích nemocí včetně viróz. Pokud počet roztočů ve včelstvu dosáhne řádu tisíců a více, jsou včely tak oslabeny, že včelstvo přes zimu hyne. Je dobré celoročně sledovat stav populace roztočů ve včelstvu a včas zabránit jejich přemnožení nasazením vhodných léčiv.

Dalším zlomovým rokem pro včelaře byl rok 1990. Přišla velká změna v historii naší republiky, která se pochopitelně významně dotkla také včelařů. V devadesátých letech se řada včelařů musela vyrovnat s novými principy tržního hospodářství, zároveň se ale opět otevřela možnost podnikání v oboru včelařství, a tak postupně začaly vznikat včelí farmy s několika stovkami včelstev, které se kromě produkce medu věnují i výrobě doplňkového zboží jako jsou například medovina, svíčky z včelího vosku, potravinové doplňky s pylem, mateří kašičkou, kosmetické i léčebné preparáty na bázi propolisu, atd. Trh se včelími produkty je tak mnohem pestřejší a zákazník si může vybrat z nepřeberného množství výrobků. Zároveň se do Čech začalo dovážet velké množství levného zahraničního medu často nejasného původu a složení, a tak známost s nějakým místním včelařem, případně osobní zkušenost s výrobky určité včelí farmy nabývají v této době pro české zákazníky stále na významu.

V devadesátých letech začali také benešovští včelaři pořádat včelařské plesy, potažmo společenské večery, vždy s bohatou tombolou. Celkem jich benešovští včelaři mezi lety 1993 a 2002 uspořádali deset, a to například v sále Jednoty v Křižíkově ulici v Benešově nebo v sále "U Hlaváčků" v Bystřici. Těšili se velké oblibě nejen mezi včelaři, ale také u široké veřejnosti, lístky byly vždy brzy vyprodány, dorazilo zpravidla 150 - 170 hostů.

Cílem včelařů bylo také zlepšit informovanost veřejnosti o medu a včelách. S tímto cílem byla v roce 1993 uspořádána třídenní výstava u příležitosti 90. výročí založení základní organizace Benešov. Výstava se konala v předsálí benešovské polikliniky a včelaři se jí zúčastnili společně s místními zahrádkáři. U příležitosti stoletého výročí založení byla uspořádána slavnostní schůze s přednáškou o historii včelaření v oblasti a malá výstava dobových fotografií a včelařského vybavení.

V loňském roce si benešovští včelaři připomněli 110 let od založení své organizace, a tak se opět snažili o popularizaci včelařství. Na jaře byla uspořádána série přednášek pro veřejnost o pozoruhodném světě včel a apiterapii a počátkem října se benešovští včelaři zúčastnili třídenní výstavy společně se svazem zahrádkářů. V listopadu pak proběhla slavnostní schůze, kde byly k vidění nejen dobové fotografie, ale i zajímavé historické exponáty vážící se k historii benešovských včelařů. Řada členů pak převzala vysoká svazová vyznamenání či čestná uznání, výraz poděkování a ocenění jejich práce nejen pro včely, ale také pro spolek včelařů v historii, ale také ocenění práce pro současný spolkový život. V současné době stojí ve vedení spolku Ing. Josef Čermák ve funkci předsedy (nar. 1944, předsedou od roku 2002) a jednatelka Ing. Hana Chmelová (nar. 1984, ve funkci od roku 2011).

Benešovští včelaři vždy milovali své včelky, s láskou věnovali svůj volný čas včelaření, ale snažili se a snaží udržovat i bohatý spolkový život. Pevně věříme, že benešovská včelařská organizace vytrvá ve svém úsilí i nadále a bude stále poskytovat zázemí všem včelařům na Benešovsku a včelařský život se zde bude rozvíjet ku prospěchu nejen včelařů a včelařek, ale především našich včel. Neboť být v dnešní době včelařem neznamená jen získávat med od včel, ale je to mimořádně významná práce především z hlediska udržení ekologické rovnováhy v životním prostření. Uvědomme si, že prostřednictvím opylování našimi včelkami pomáháme udržovat naši přírodu stále pestrou a krásnou. Svým dílem tak včelaři přispívají ke spokojenému životu nás všech.

Zpracovala Ing. Hana Chmelová

jednatelka ZO ČSV Benešov